Stavy zoufalství a úzkosti střídavě s nadějí nahrazuje vytrvalá a ochromující bolest při mužově návratu, kdy se autorka spolu s přáteli snaží udržet při životě zbědovanou trosku, která se z hrůzného světa koncentráku vrátila. Próza, psaná jako deníkový záznam, je v díle této autorky ojedinělá způsobem, jakým vypovídá o silné sounáležitosti s druhým člověkem, s níž se v žádné její další próze čtenář už nesetkává. Zdroj anotace: MLP