Pětidílné dílo Parénéze (v překladu doporučení, napomenutí či povzbuzení) pro soprán, bicí nástroje a klavír na řecké texty biblických epištol z roku 1993 je první skladbou, v níž se projevil Havelkův styl typický pro pozdní období jeho tvorby. Charakteristický je příklon k melodii jako určující složce kompozice. Havelka vytváří rozsáhlé různorodě členěné melodické fráze s typickými melismatickými postupy. Dominující melodické myšlení ovlivňuje i ostatní prvky hudebního jazyka. Harmonie se zjednodušuje, podřizuje se průběhu melodické linky a často se vrací k tonálním principům při zachování charakteristických rysů dřívějších kompozic, jako jsou paralelní postupy ve vysokých polohách tvořící mixtury s melodickou linií. Z dřívější etapy Havelkovy tvorby přetrvává neobyčejný cit pro barevné možnosti nástrojů, neustále překvapující zvuková představivost a udivující schopnost rytmicky vynalézavého členění. Havelka v Parénézích představuje ojedinělý způsob kompozičního myšlení, který přesahuje možnost konkrétního stylového zařazení. Dokázal spojit zdánlivě historicky vyčerpané principy s originálním a zejména z hlediska témbrového myšlení zcela soudobým pojetím v organický a přesvědčivý celek. Skladba byla poprvé uvedena v březnu 1994 v rámci koncertní řady Percussion Plus. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU