Podtitul Příspěvek ke zkoumání zárazů a neprůchodnosti obrazivosti a (bá)snění naznačuje, že v tomto případě nepůjde pouze o čistou poezii. Telerovský totiž bohatě využívá momentů ze své klinické praxe a jakoby z podvědomí vytahuje nepřetržitý tok asociací, které ovšem dokáže ve vypjatém okmažiku ztlumit či ponechat v nedořečeném významu. Tato chvíle mu zároveň umožní, aby začal uvažovat o smyslu psaní veršů i o básnické tvorbě. Svébytný autorův rukopis je také ozvláštněn jemnou humornou linkou, zasutými vjemy a vzpomínkami, které se náhle vynořují z paměti, především ale jakousi záměrnou nekompaktností textu, který se v jednotlivých číslech jen obtížně dostává do celistvého tvaru a ve své podstatě se stává úmyslným fragmentem. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz