Z lyrické tvorby básníka, do nedávna zahalované do falešných hodnocení a neprávem stavěného na druhořadé místo mezi těmi, s kterými r. 1895 podepsal manifest České moderny, podává výbor básně, jež nejvýrazněji dokládají, že A. Sova byl "citovým dějepiscem devadesátých let" (J. Fučík) a že jeho dílo je zápisem citového a myšlenkového světa čestného člověka, procházejícího soumračnem kapitalistického světa v letech před jeho zhroucením. Jednou či dvěma ukázkami je zde zastoupeno na dvacet Sovových básnických sbírek, počínaje nedoceněnými črtami "Z mého kraje", jež jsou výrazem jeho vroucího vztahu k přírodě a k rodným jižním Čechám, přes "Lyriku lásky a života", "Drsnou lásku", "Dobrodružství odvahy", až k prudké invektivě proti urážce českého národa šovinistickým německým historikem Th. Mommsenem, a konce básní "Sloky spisovatelům", proslavenou veršem: "Chci, aby nás prapor rudě vlál ..." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR