Emotivní výpověď mladičkého básníka Adama Georgieva, inspirovaná hereckým uměním Dagmar Havlové-Veškrnové, se vztahuje k jednotlivým divadelním a filmovým rolím, jež tato herečka vytvořila. Georgiev se tak již potřetí pokouší o subjektivní výklad hereckého umění - poprvé v souvislosti se Zorkou Janů, podruhé s Martou Kubišovou a nyní tedy - s Dagmar Veškrnovou. Hodnota publikace nespočívá v komentáři a básních Adama Georgieva, které jsou povýtce naivní, nýbrž ve fotografiích, jež jsou dílem profesionálů. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze