V prvotině vzpomíná dcera Pavla Kohouta naprosto tevřeně na těžké dětství bez otce, analyzuje svůj vztah k němu i ostatním členům rodiny. V dalších prózách vypráví o své snaze zakotvit jako manželka a matka a kompenzovat si tak zmařené životní plány. Ve své poslední práci se pak částečně odchyluje od subjektivní výpovědi směrem k obecnějšímu sdělení o proměnách společnosti po listopadové revoluci. Krátké, téměř filmové záběry, nesentimentální pohled na život a lidi i neotřelé formální prostředky charakterizují autorčin výrazný talent. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze