10 obrázků ze života v petrohradské Alexandro-Něvské duchovní škole je vrcholným, i když nedokončeným dílem rus. kritického realisty (1835-1863). N.G.P. prožil v "burse" 14 let a na několika typech seminaristů ukázal, jak mladí lidé, kteří si do školy přinášeli nejlepší vlastnosti ruského lidu, byli mravně, rozumově i tělesně mrzačeni zvrácenými vyučovacími metodami a popovskou přetvářkou a licoměrností, která z lidí upřímně věřících činila buď fanatiky nebo cynické atheisty, kteří nosili kutnu proto, že jim usnadňovala pohodlné živobytí. Ovzduší ve škole - bití, hlad, nečistota, ponižování probouzelo v žácích buď tupou lhostejnost a stesk, nebo je vedlo ke lžím, surovostem, krádežím a udavačství, které bylo jedinou zbraní proti profesorským tyranům a sadistům, opilcům a jesuitským pokrytcům. Bohatstvím dokumentárního materiálu odhalil N.G.P. ve svém fragmentu prohnilost a neudržitelnost jednoho ze základních sloupů ruské feudálně-buržoasní státní moci: pravoslavnou církev a její "výchovu" kněžského dorostu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR