"Ptačí sněm" vytvořil Geoffrey Chaucer na sklonku čtrnáctého století a s největší pravděpodobností se tímto dílkem pokusil oslavit sňatek mezi anglickým králem Richardem II. a Annou Českou, dcerou římského císaře Karla IV. Hlavní postavou Chaucerovy skladby je básník, jenž po vyčerpávajím studiu usne nad latinskými spisy a ve spánku ho navštíví podivuhodný sen. Zdá se mu, že se v den svatého Valentýna ocitne v kouzelné zahradě, v níž jsou soustředění ptáci všech druhů, kteří si zde mají nalézt svého partnera. Nad celým tímto neobvyklým shromážděním osobně dohlíží alegorická paní Příroda. První právo volby dostává nejdříve sice vznešená, nicméně poněkud vybíravá orlice, která se rozhoduje mezi třemi nápadníky. Protože si stále nemůže vybrat, nakonec jí životního druha přidělí samotná Příroda a tím umožní i ostatním, menším, ale také velmi nedočkavým opeřeným bytostem, aby se i ony dočkaly vhodných partnerů. Chaucerovu skladbu lze chápat i jako podobenství, v němž jsou zachyceny dobové ideály milostné touhy a dvorské lásky, do nichž se ovšem promítá autorův kousavý humor, dotýkající se tehdejšího světa i života. Kniha je doplněna pdrobnou úvodní studií Filipa Krajníka o významu "Ptačího sněmu" v kontextu středověké literatury i dalšími doprovodnými statěmi a úvahami. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR