Podnětem pro sepsání knihy se stal fenomén 90. let - syndrom falešné paměti. Řada pacientů podstupujících psychoanalýzu si začala během terapií vybavovat negativní sexuální zážitky z dětství. Ukázalo se však, že řada těchto zážitků jsou pouze falešné představy a fantazie vyvolané terapií podle učení S. Freuda. Proto autor knihy - britský psychoanalytika a terapeut - se snaží z pohledu současné psychoanalýzy zhodnotit klady i zápory Freudových koncepcí, upozornit na sporná místa v jeho učení. Ukazuje lidskou paměť jako složitý mechanismus. V závěru knihy varuje před vyvoláváním vytěsněných vzpomínek pomocí hypnózy a příbuzných metod, neboť bez objektivního potvrzení se dá jenom těžko určit, zda se jedná o zapomenutou zkušenost, anebo o pouhý produkt imaginace. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz