Přednášky jsou odrazem složitých zápasů o charakter a kulturu národa v těžkých časech nacistické okupace, a to i řady skutečností, které tuto podobu předurčovaly již v době prvorepublikové a mnohé došly opodstatněných interpretací po lednu 1968. Jednotlivé přednášky (studie) se zabývají etickým problémem antifašistické emigrace, a to na konkrétních osudech (Remarque, Mann, Zweig). Dále legální pozicí české kulturní politiky za okupace, ať už šlo o literární život, nakladatelskou politiku, divadlo. Autor upíná pozornost k otázce svobody a odpovědnosti, což ilustruje na Fillově knize O svobodě. Zde se zabývá podmíněností šest let trvajících kompromisů s nepřítelem, a neklade jen otázku, co je to svoboda člověka, ale, co je člověk sám, jaké má naděje ve svém zápase proti světu cynizmu, nízkosti a brutality. Poslední, rozsahem nevelká studie, se dotýká i našich dalších osudů následujících třiceti let, kdy se nad diskusí a polemikou vznášel provaz a díla milovaných autorů mizela z knihoven. Kult osobnosti byl nahrazen ve velkém i malém kultem neosobnosti a pokřikem stranických funkcionářů. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze