Román Bílí negři charakterizují kritikové jako norskou obdobu Kerouacova románu Na cestě. Vypravěčem je nekonvenční spisovatel Erling, který chce žít po svém, vzpírá se dusným poměrům rodného maloměsta (tady Bílí negři připomínají spíše autorova krajana Aksela Sandemoseho a jeho román Uprchlík kříží svou stopu) a nakonec jde do podzemí a stýká se jen s lidmi víceméně na okraji společnosti, s opilci a narkomany, k nimž se konformní společnost chová jako k bílým negrům. Po řadě životních karambolů pramenících z jeho nepřizpůsobivosti se ujišťuje o jediné hodnotě, na které může stavět: o celoživotním a bezvýhradném přátelství Charlyho a Rity, jež zná od dětství. Prostředí sociálních vyděděnců bylo v blahobytném a optimistickém Norsku osmdesátých let 20. století, tedy v době vzniku románu, literárně zpracování výjimečně, možná právě proto však román ve Skandinávii patří k nejoceňovanějším generačním výpovědím dvacátého století. Přeložila Jarka Vrbová. 1. vydání. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz