Práce mapuje postupné znovuzrození řecké civilizace, které nastalo po zhroucení mykénské palácové kultury, jak se v různých místech a regionech projevovalo. Ve všech oblastech lidského úsilí - politické, ekonomické, sociální, v poezii, filozofii, vědě a výtvarném umění - se proměny v jednotlivých městských státech projevovaly různě, ale vždy byly hluboké a tvůrčí. Dělící čárou v politické rovině mezi tímto obdobím a následným klasickým obdobím jsou perské války, v nichž Řekové zvítězili a zajistili nejen přežití nezávislých městských států, ale získali pramen hrdosti a sebevědomí, které bylo především výzvou pro budoucnost. Výklad v uvedené studii poukazuje na stálý kontrast mezi panhelénským duchem, reprezentovaným společnou národností, jazykem a náboženstvím, a odstředivými tendencemi, které panovaly mezi jednotlivými městskými státy. Dodatky v závěru se zabývají jednotlivými oblastmi, národy a kmeny převážně v oblasti blízkovýchodní, které ovlivnily řeckou kulturu a naopak, které neřecké městské státy ovlivnili Řekové. Nechybí rozsáhlá bibliografie starověkých literárních zdrojů i současných publikací a dalších artefaktů včetně rejstříků. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze