Ve vlastní umělecké práci nedal se sice Kollár cestou tvoření přímo v duchu lidové písně, ale přece jen jeho poesie (především Slávy dcera) nese hojné stopy lidových zpěvů jeho rodného Slovenska, jež horlivě studoval a sbíral. Dokladem této jeho lásky je mohutná sbírka Národnie zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách ... vyd. v Budíně r. 1834, z nichž je přitomná kniha výborem. Poněvadž tato jubilejní anthologie (vyd. k 100. výr. básníkova úmrtí) chce být nejen dokladem Kollárovy často opomíjené a zapomínané činnosti sběratelské (sbírka nebyla od svého 1. vyd. vůbec obnovena, přesto, že její ohlas byl velký - mezi jinými se důkladnému studiu této knihy věnoval hl. Havlíček a J.V. Frič), ale zároveň též obrazem života prostého slovenského lidu, jeho práce, citů a myšlení, vyloučili z ní pořadatelé písně studentské, makaronské, latinské a písně vzdělanějších stavů a všechnu pozornost věnovali písním skutečně lidovým. Tak vznikl tento soubor 708 písní (rozd. do 10 odd. s původ. Kollárovými názvy), které nejsou jenom historickým dokumentem, ale živým svědectvím bohaté umělecké tvořivosti slovenského lidu, krásným obrazem naší vlasti a jejího lidového života. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR