Posmrtné vydání knižně dosud nepublikovaných básní, napsaných v předtuše nemoci a na nemocničním loži. Zahrnuje verše plné naděje (Je mráz a slunce opustilo oči. / Ale slunce zná vždycky cestu zpět.), verše otevřené lásce (Silnější nežli smrt / je milování), lidem a životu (Když je ti nejhůř, sedni na koně a cválej, / přidrž se hřívy myšlenek / a roztoč tisíc vřetének. / Bij kopyty a nikdy neotálej.), také však verše znamenající životní účtování (Na koho se podívám, tomu něco dlužím. / Hory kamenům v rovinách, / zemi svůj lehkověrný prach. / Nejvíc ale lásce, nejvíc ale růžím.). Zdroj anotace: NKP