První část svazku tvoří 27 povídkových miniatur, které M. Gorkij napsal v letech 1906-13, kdy musil pro účast na revoluci r. 1905 emigrovat do Itálie. Povídky jsou významné tím, že romantické prvky v charakteristice postav a hojnost barvitých líčení italské přírody a folkloru má reálný, třídně viděný podklad: Obyvatelé Janova vítají děti hladovějících dělníků z Parmy, obyvatelé Neapole si lehají na koleje vedle stávkujících zaměstnanců tramvají, vesničané zařizují domácnost chudým novomanželům ... Gorkij vyzdvihoval u italských proletářů jejich pocit solidarity a tvůrčí, radostný vztah k práci, čímž pomáhal v lidech své vlasti posilovat vědomí, že proletariát je "ohromnou životodárnou silou, která jednou zvítězí nad temným carstvím v Rusku i v celém světě". - "Ruské zkazky" (1912-17) jsou satiry na bolestínství, egocentrismus, dekadenci a nihilismus tehdejších ruských intelektuálů, kteří svou liberálností, černosotněnstvím a zásadou "neodpírání zlému" oslabovali v lidech tvůrčí aktivitu, zakrývali rozpory třídní společnosti a pomáhali tak podporovat samoděržaví. - Pro jinotajné a ironické ladění jsou ke "Zkazkám" připojeny tři legendy na vých. thema a veršovaná "Balada o hraběnce Helène de Coursy". Zdroj anotace: NKP