Detailní, osobně zaujaté vzpomínky čelného představitele meziválečné maďarské literatury na konec 2. světové války a dobu bezprostředně následující. Na troskách - doslovných i duchovních - starého Maďarska, je autor konfrontován s dosud osobně nepoznaným duchem evropského východu a asijské formy komunismu, který mu ztělesňují nejdříve vojáci Rudé armády a následně i politická situace začátku míru. Co tato nová atmosféra přináší do střední Evropy? Co tato situace znamená pro Maďarsko, pro autora samotného - nekomunistu, buržuje, intelektuála? Autor vzpomínky prokládá vysvětlujícími exkursy do evropské minulosti předválečné i válečné a kulturně-filosofickými reflexemi, které ho nakonec přivedly k odchodu ze země, mířící do stísňující náruče stalinismu. Jeho pohled a osud je pohledem a osudem středoevropanství. Brilantní vyprávění je v obsáhlé příloze doplněno poznámkami a odkazy, v nichž autor podrobně osvětluje společenské, politické a kulturní detaily, jimiž nechtěl zatěžovat text. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze