Autor této kulturně historické studie se ve své práci snažil vyhnout vlivům ideologických schémat a kolísajícího emocionálního zaujetí. Jde mu především o postižení struktury osobnosti historiografa, muzikologa a politika, u něhož se střídaly dominanty člověka kritického i věřícího, romantického vykladače našeho obrození a vědce, a kriticky rozebírá vztah Z. Nejedlého k Janáčkovi, Jiráskovi, Smetanovi, Šaldovi i T.G. Masarykovi a jeho názory nacelou řadu problémů politických, vědeckých a kulturních. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR