Od léta 1999 byl Jiří Kolář po nešťastném pádu upoután na lůžko. Byl zvyklý neustále něco dělat, a teď nemůže. Rozhoduje se bez jakékoli sebelítosti zaznamenávat si do diáře, co se děje s jeho tělem, jak ho opouští, jak se mu „svět rozpadá na střepy“. Ve svých zápisech ale reaguje i na svět kolem a zaznamenává si návrhy koláží, které by chtěl udělat. Poslední Kolářovy texty tak navazují na to nejlepší z jeho díla, nabitého onou etickou opravdovostí, v naší literatuře tak vzácné. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz