Syn básníka Vítězslava Hálka působil na Slovensku jako lékař v letech 1901-1939. Ve svých zápiscích, které vycházely v letech 1904-1905 v Herbenově Čase a v roce desátého výročí autorovy smrti jsou vydávány po prvé knižně, líčí Hálek život slovenského lidu v jednom z nejchudších krajů Slovenska, v Horní Trenčanské župě, před 1. světovou válkou. Z hovorů a vyprávěné rolníků, zemědělských robotníků, dřevorubců, pastevců a drotarů, kteří přicházeli do lékařovy ordinace, rýsuje se obraz nepředstavitelné bídy a zaostalosti hornotrenčanského lidu, hynoucího "v brlozích, v dýmu, v hadrech a blátě udusané podlahy", otravovaného alkoholem, udržovaného v pověrách, negramotnosti a tmě. Autor zdůrazňuje, že vinu na těchto poměrech nenesla jen nehostinná a tvrdá příroda, nýbrž v mnohem větší míře kapitalistické hospodářské a společenské zřízení a politický systém Rakousko-Uherska. Zdroj anotace: NKP