Osudy malířky Sylvy Donátové jsou zasazeny do let okupace a války. Sylva se do našeho povědomí promítá přes vyprávění a prožitky své dcerky Jany, ovlivněné světem postižených dětí - babička , která ji vychovává, je kuchařkou v Ústavu pro tělesně postižené, kde s Janou i bydlí. Příhody těchto dětí, vztahy k matce, babičce a všem lidem z blízkého okolí prožíváme s Janou od útlého věku až do jejích 13 let, kdy její dětství končí zároveň s koncem války. Román je napsán v ich formě a autorka mistrovsky vystihla jak neobvyklé místo děje, tak myšlenky předčasně vyspělého dítěte, které má ke své bohémské matce zvláštní obdivně-ochranitelský vztah. Citlivě, avšak bez sentimentality je zde popsán svět z dětského nazírání: je to svět bez příkras, bezohledně reálný a někdy dětsky krutý, přesto však čistý a překvapivě vědoucí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze