Studie představuje nám málo známou literaturu Malgašů, v níž se protínají kulturní vlivy Asie a Afriky, posledních 200 let i evropské vlivy. Kořeny této svébytné literatury mají svůj původ v ústní tradici Imeriny, madagaskarského kraje, v jehož merinském království si lidé rádi vyprávěli příběhy. Studie se ve svém výkladu zabývá prózou i poezií, která je významnější a převažuje, a to s ohledem na obsah i formu. Ukázky, jimiž je text doplněn, dokumentují tuto pozoruhodnou literaturu, která potvrzuje pěstění řečnických dovedností (kabary), poezie (hainteny),kde i hádka může být poetická. Uvedený žánr má svá specifika (formy, metriku, významové hloubky), odlišná od evropských. Nejstarší sbírka hainteny pochází z let 1821 - 1861, za vlády královny Ranavalony I., tiskem vyšla až roku 1968. Součástí tohoto výkladu je stručný obsah Eposu Ibonia, o němž se hovoří jako o malgašské Rámájaně. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze