Konopásek vždy patřil k předním osobnostem českého jazzu. Ačkoli až do doby studia na Berklee byl v podstatě hudebním samoukem, mimořádné nadání mu umožnilo rychle si osvojit jazzový idiom a zvládat dechové nástroje, přičemž dosáhl zejména ve hře na barytonsaxofon nezvyklé virtuozity. Díky ní i díky velkému vřelému tónu, jazzovému feelingu a improvizačnímu daru byl srovnáván s velkými osobnostmi svého nástroje („český Gerry Mulligan“; z Mulligana Konopásek vyšel, vytvořil si však vlastní, drsnější tón). Konopáskova aranžmá jsou sytá, zvukově barevně bohatá, zajímá jej obohacování známých skladeb o nové, neobvyklé harmonie. K nepříliš početné vlastní tvorbě, uplatňované zvl. v souborech, s nimiž hrál nebo které vedl, patří kompozice Anchee Suite, Bossa Con O´Passa, Deuce Bleuce, Granma´s Inventions a další