Germanista finské univerzity pocházející z Rakouska se snaží odhalit fenomén salonu Berty Fantové, zmiňovaného ve všech studiích o Franzi Kafkovi. Otiskuje a komentuje tyto rukopisné prameny k salonu: deník Berty Fantové z let 1900-1911, rodinnou kroniku sepsanou její dcerou Elsou Bergmannovou (která popisuje i život Židů na Královských Vinohradech), pohřební řeči u rakve B. Fantové (Felixe Weltsche, Oskara Bauma a Maxe Broda) a stati Maxe Broda o B. Fantové. Závěr publikace tvoří autorův komentář k pramenům s životopisem B. Fantové (rozené Sohrové, 1865 Libochovice -1918 Praha). Roku 1884 se provdala za Maxe Fantu, který vlastnil lékárnu U jednorožce v domě U kamenného beránka, čp. 551 na Staroměstském náměstí. V tomto domě pořádávala své salony. Kniha je provázena poznámkami a dobovými fotografiemi v textu a doplněna rejstříkem osobností s jejich medailonky. Název knihy Protože tu hoří i podlaha je citátem z básně Maxe Broda z 10. 1. 1913, dedikované Bertě Fantové, která oslavuje její salon (s. 202-203). Setkávání filozofujících duchů v saloně Brod přirovnává k plamenům, a proto v saloně hoří i podlaha. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze