Esej vychází ze dvou samostatných přednášek, pronesených v r.1928 na anglických dívčích vysokých školách a řadí se ke klasickým dílům feministického myšlení. Autorka rozebírá vztah ženy a literatury, který vysvětluje a domýšlí nad problémy alžbětinské literatury. Zajímavě demonstrovaná otázka postavení ženy nejen jako autora, ale i ve společnosti, je pojednána v několika žánrových rovinách od literární analýzy přes společenskou kritiku a meditaci až k prostému vyprávění. Její postřehy jsou racionální a nezaujaté a proto nadčasové a s agresívním feminismem konce tisíciletí nemají nic společného. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze