Wernisch rovněž využívá i další neobvyklé útvary, jakými jsou třeba zápisy hovorů odposlouchaných v hospodách, vlacích nebo na ulici. Tyto dialogy jsou ovšem autorem upravené do svébytných textů a celek pak působí jako zcela původní a nezaměnitelná poetická koláž, směřující především k pojednání o životě a smrti, nebo, v autorově případě, o čekání na smrt. I v těchto neradostných předtuchách však Wernisch neztrácí osobitý smysl pro černý humor a mystifikaci. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze