Autorka se jako velmi mladá dívka provdala za staršího muže, opustila město a spolu s ním se odstěhovala na venkov, kde společně téměř holýma rukama vybudovali za několik let prosperující slepičí farmu. Ideály, s nimiž sem dívka, zvyklá městskému životu, odjížděla, se proměňují v mozoly a nekonečnou dřinu. Autorka vtipně líčí den za dnem a s úsměvem komentuje každodenní lopotu. Kouzlo knížky spočívá v nakažlivém životním optimismu a čistě ženském smyslu pro humor, který dovoluje autorce dívat se i na nejsvízelnější situace z jejich komické stránky a přenést se tak přes mnohé životní strázně. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze