František Sahula se ve svých povídkách často opírá o vlastní životní zkušenost. Jeho příběhy se převážně týkají církve, věřících a vzájemných mezilidských vztahů. Autor chtěl patrně na některé palčivé problémy upozornit přímo a razantněji, zvolil však nepříliš vkusnou formu vyjadřování. Díky lacinému podání se z povídek vytrácí i dobře myšlená kritika. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze