Racionalistický filozof vymezuje systematickou koncepci lidské emocionality, jež nezdůrazňuje morální uplatnění, ale opírá se o fyziologické a psychologické analýzy. Vášně se vždy rodí na průsečíku duše a těla - jedná se o bipolární, psycho-fyzickou komplexnost. Duše představuje zdroj volních pohybů, avšak současně nepůsobí tělesné pohyby, které pochází pouze z naší tělesné stránky. V rovině fyziologické je duše spojena se všemi částmi těla prostřednictvím šišinky mozkové - zde spočívá příčina vzájemné interakce duše a těla. Vzájemnou provázanost psychické a tělesné složky vášní Descartes dokazuje na rozboru šesti základních vášní (údiv, láska, nenávist, touha, radost a smutek). Vášně mohou být pro lidskou bytost velice užitečné, neboť jejich prostřednictvím bývá duše upozorňována na to, co je tělu prospěšné či škodlivé. Závěr pojednání vymezuje podstatu jednotlivých afektů... Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze