Románové a povídkové dílo K. Klostermanna má mnoho podstatných rysů, které vyžadujeme i na umění novém: je realistickým zobrazením života typických společenských vrstev a jednotlivců - a je přitom po nejedné stránce i uměním pozoruhodných hodnot. I v tomto souboru povídek se jeví K. jako ušlechtilý humanista, který se zamýšlí nad hlubokou sociální bídou svých hrdinů, jejichž osudy jsou vytvářeny tvrdým bojem o ještě tvrdší skývu chleba, jež svým synům poskytovaly nehostinné šumavské lesy a samoty. K. se nebojí dotknout ani rasové problematiky, ujímá se židů pronásledovaných pogromy a ukazuje na pravé příčiny a kořeny sociální bídy a nerovnosti. Nemohl je sice všechny vyřešit, avšak tím, že na ně upozorňuje, že je cele na straně lidu, patří mu čestné místo i v soudobé kultuře. (Podle J. Závady.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR