Autor zkoumá literární text ve čtyřech modalitách a je přesvědčen, že: příčinou rozdílnosti je schematičnost a nedokreslenost některých vrstev díla, zatímco jiné si uchovávají svou identitu a samo dílo má charakter struktury, jejíž estetická hodnota je dána nezávisle na vývoji literární normy dobové. Jednotlivé modality (vrstvy): jazykových zvukových výrazů, významových jednotek, představených předmětů a schematických aspektů. Ingarden vnímá literární dílo z úhlu těchto modalit, v nichž se může jevit v libovolně mnoha podobách, mnohdy značně odlišných od díla samého. Jeho rozpoznání schopnosti literárního díla utvářet svébytný svět - jeho intuitivní přesvědčení, že literatura se vyznačuje přeorientováním, nikoliv vymizením reference - nepochybně předběhlo svou dobu. Upozorňuje na nutnost brát při zkoumání současně v úvahu text i kontext, strukturu i funkci, což umožní skutečný vhled do literárního díla. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze