Výběr z kratších prací, napsaných Novým od r. 1911 do r. 1952. V črtách z c. k. Rakouska a předmnichovské republiky vystupují pytláci, kočovní herci a artisté, tuláci, vesničtí proletáři: hrdiny několika ostře protimilitaristických povídek z první světové války jsou ranění vojáci a zběhové. Všichni mají jedno společné: žhavou touhu po klidném dělném životě bez bídy, pronásledování a válek, po lidském štěstí, které jim kapitalistická společnost upírá. Jejich protest je ještě neuvědomělý a často anarchistický. Zato v povídkách z nacistické okupace jsou již nositeli úsporně a výrazně podaného děje dělníci-komunisté, s vysokou morálkou protifašistického boje. Poslední povídka obrazí poúnorové problémy naší vesnice a historickou nezbytnost kolektivizace. - V poznámce na konci knihy se K.N. hlásí ke svým učitelům, Gorkému, Korolenkovi a Čechovovi, a o výběru říká: "Je v něm zaznamenán i můj lidský a umělecký vývoj. Moji proletáři a chalupníci, dříve bezmocní, čím dále tím více pozvedají hlavy, jejich třídní uvědomění vzrůstá, až posléze revoltují a bojují o svá přirozena práva - chtějí a budou si utvářet svůj osud sami, bez kořistnického systému." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR