I. Herrmann, ve většině svých prací zpodobitel pražské měšťanské idyly, je v tomto románě ještě kritickým realistou. Jeho tragický příběh učně, kupeckého mládence a později samostatného obchodníka Martina Žemly má v první části mnoho prvků autobiografických - zejména tam, kde s otřásající pravdivostí líčí týrání učedníků. Sotva se nevýbojný Žemla domůže vlastního malého hospodářství, upadne do tenat příživnické vdovy Šustrové. Po svatbě s její dcerou Pavlínou zjistí, že byl ve svých citech podveden a jeho obchod že zatím přišel na mizinu; v zoufalství se otráví. Přes pesimistické vyznění řadí se román do pokrokové linie české literatury, neboť "je psán přímo s posic bezprávného vykořisťovaného pracovníka, je naplněn jeho nenávistí a vzdorem". (K. Krejčí v předmluvě.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR