Odloučen od vlasti a milované rodiny nepřestává Havlíček bojovat. Používá zbraně z nejúčinnějších, satiry. Ve vyhnanství vznikly tři jeho poemy: Křest sv. Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra. Tyrolské elegie byly napsány jako bezprostřední básnický popis prožité skutečnosti a zachycují deportaci Havlíčkovu od okamžiku nočního přepadení žandary až po příjezd do Brixenu. Politický psanec pranýřuje perem místy až sarkastickým tupost bachovského absolutismu, kněžourství a reakce vůbec. Elegie jsou sice písněmi smutku, ne však poddávajícího se, nýbrž naopak plného vzdoru a nenávisti k utlačovatelům. Rychlému proniknutí do nejširších vrstev napomáhal jejich jazyk, napojený lidovou poesií, jadrně a jasně vyslovující každou Havlíčkovu myšlenku. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR