Ve 40. letech minulého století, kdy francouzský koloniální imperialismus pronikal hluboko do severní Afriky, odehrálo se na Sahaře krvavé drama: král hoggarských Tuaregů-Berberů byl zajat ša'anbskými Araby a nesmyslně utracen. Divoce odvážná výprava hrstky mstitelů, jíž se zúčastní tři hoši z Tripolisu na své pouti Tunisem do centrální Sahary, a vybití vládnoucího rodu ša'anbských, je dějovým jádrem knihy, v níž autor formou dobrodružné, cestopisné povídky seznamuje mládež s nádherou saharské zdánlivé pustiny, s jejími obyvateli, s islámem a jeho kulturou a s celou složitostí sociálních hospodářských politických a rasových poměrů severoafrických. Na vylíčené episodě z odvěkého tragického zápasu mezi usedlým obyvatelstvem rolnickým a řemeslnickým s nomády předvádí dialekticky příčiny, proč se kvetoucí severní Afrika stávala od nepaměti kořistí dobyvatelů, naposledy Francouzů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR