Editoři Vladimír Justl a Viola Fischerová zařadili do tohoto souboru autorčinu sbírku Jizvy, která vyšla roku 1998 v uspořádání Jaromíra Typlta a byla navíc doplněna ukázkami z její autobiografické prózy. Druhá část pak obsahuje verše, které převážně pocházejí z let 1998-2001. Základním znakem všech vybraných textů je autočina zásada zpřítomnit uzavřený svět své vlastní osobnosti: svět, který vzdoruje nesčetným ranám osudu, z nichž patrně nejtěžší byla smrt dítěte, svět, kde hlavní roli hraje nejen samota, ale i vzdor proti duševní chorobě, strádání a osudu vůbec. Celkově jde o autentický, avšak velice silný projev, v němž však není místo pro žádná jednoduchá či optimistická východiska. Jestliže Fousková v závěrečné básni konstatuje, že mé srdce je mrtvý pták /který dolétal, pak je tento citát pro tuto sbírku více než příznačný. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz