Hrubín patřil mezi těch málo básníků, kteří dokázali i v jednoduchých symbolech vyjádřit lidskou touhu po kráse. Mezi tyto symboly tráva nepochybně patřila, vždyť Hrubín sám ji považoval za věrnou průvodkyni života a dokonce ji označil slovy ta věčná sestra naděje. Hrubín napsal tuto báseň v době, kdy na něho těžce doléhala dusná atmosféra padesátých let 20. století. Autor, který celým svým založením toužil po vnitřní rovnováze, po čistotě a harmonii, nalézá ve slově tráva nejen znak nezničitelnosti, ale i znamení obnovy a trvalosti. Je třeba také připomenout, že k napsání těchto veršů inspirovalo Hrubína i setkání s malířem Otou Janečkem, který tento text doplnil několika grafickými listy. Vznikl tak téměř bibliofilský tisk, v němž psané slovo i výtvarné umění tvoří jednotnou uměleckou složku. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz