První verze Tragédie dětství vznikla v r.1919 a první knižní vydání se objevilo až v r.1937. Autor si zde vybavuje své dětské zážitky z thesalského přímořského městečka. Vzpomíná především na rodiče, ale i na další osoby, které mu utkvěly v paměti. Analyzuje první projevy dětské sexuality, které interpretuje z hlediska freudismu. V obecném zamyšlení nad dětstvím protestuje proti potlačování pudové složky vědomí dítěte v průběhu výchovného působení. Nejedná se o tradiční chronologické vyprávění, ale o surrealisticky laděný text, ve kterém je kladen důraz na snové vize. Na počátku 40. let vychází další memoárová próza Dětství Nivasia Dolcemara, která se odehrává v Athénách na přelomu století a vykresluje řadu svérázných postav z vyšší společnosti. Nejsou nahlíženy jen očima hrdiny, ale jejich chování je ironicky komentováno dospělým autorem. Obě poněkud výlučná díla zaujmou především čtenáře moderní avantgardní literatury. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze