Motivickou pestrost sjednocuje autorův styl, pro nějž je typické skloubení básnické imaginace s realitou, okořeněnou nezřídka mírnou dávkou humorného odlehčení. Lidé různých názorů i postavení se tu zpovídají ze svých trápení, bolestí i nadějí a zároveň hledají odpověďi na filozofické otázky po smyslu lidského bytí. Strach, samota, beznaděj - to vše překrývá autorovo neochvějné krédo o naději, která umírá poslední. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR