Skladba má dvě dějové linie: v té první kráčí unavený a stárnoucí Bůh světem, který stvořil a setkává se zde s výsledky lidského konání, jež vesměs vedlo pouze k utrpení a strádání. V druhé části pak nastupuje Smrt, která vede rozhovory se svými obětmi a přes svou necitelnost je ke každému mnohem spravedlivější, než člověk k člověku. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze