Autor se nechává při své tvorbě okouzlit neopakovatelností a jedinečností okamžiku, který pro něho představuje silný inspirační zdroj. Tuto inspiraci může třeba vyvolat postava dívky v pařížské katedrále, mládež pod pařížským mostem, ale také atmosféra vimperských ulic nebo čekárny na strakonickém nádraží. Ke své výpovědi zvolil autor volný verš, v němž záměrně používá archaizující vyjádření. Těžko odhadnout, jak bude tento autorův záměr akceptován, pro některé čtenáře však bude nepřekonatelnou překážkou. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze