Lidské jednání bylo od antiky určováno imaginárním světem nábožensko-filozofických či mytologických představ a symbolů, které člověk respektoval. Zformováním moderní společnosti se situace mění - kladení otázky po smyslu jednání v etickém či náboženském smyslu nahrazuje účelné řešení problémů. Důraz na efektivitu oslabil význam hledání smyslu jednání, jež se váže na porozumění symbolům kultury, v níž člověk žije. Vytvoření novověkého obrazu světa prostřednictvím vědy rovněž napomohlo vzniku nové představy o sociální realitě. Modely sociální skutečnosti v podobě vědeckých znakových systémů zcela nahradily mnohovrstevnaté významy, zachycené v symbolech. Z tohoto ideového východiska Mucha přistupuje k analýze jednotlivých pojetí lidského jednání (kupř. Paret, M. Weber, Parsons, fenomenologie, strukturalismus, psychoanalýza). Jejich rozborem dochází k závěru, že právě myšlení ve znakových systémech vědy umožnilo vznik racionálně vykonstruovaného světa coby vysoce strukturovaného systému. Věda otevřela prostor k uvažování nejen o pluralitě interpretací, nýbrž i o pluralitě světa. Formování plurality pravd a virtuální reality však pouze zakrývá reálný tlak agresivních systémů moderní společnosti. Jediné východisko z neuspokojivého stavu spočívá v zohlednění symbolů a hodnot, které se nemohou stát předmětem hravého postmoderního postoje k životu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze