Autorka na prahu padesátky vtipně, zaujatě, velmi osobně a bez skrupulí glosuje svůj dosavadní život, svůj osobnostní i literární vývoj. Zároveň hledá společenské kořeny všeobecné glorifikace (ženského) mládí, v jejímž tlaku nemají dospělé ženy šanci obstát, i když se leckdy velmi snaží. Hodnotí cesty současného feministického hnutí (ve Spojených státech), možnosti žen žít jako tvůrčí osobnosti a obhajuje ženskou polohu nazírání života a světa s tím, že všechna břemena obecně ženského údělu i konkrétně údělu vlastního a generací žen vlastní rodiny přijímá jako své možnosti - s tím, že má možnost o nich alespoň otevřeně mluvit, o čemž ženy předchozích generací nemohly ani snít. To vše adresuje své dceři, jako pokračovatelce tohoto údělu a občasné glosátorce autorčiných vzpomínek. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU