Jedná se o knihu esejů rozebírajících filosofická i literární témata. K. Kosík se zamýšlí nad moderní dobou a komentuje Kafkovo přesvědčení, podle kterého je moderní doba nepřátelská k tragičnu a na jeho místo dosazuje groteskno; konstatuje, že žijeme v době „postheroické“. Toto téma demonstruje na rozboru děl Kafky a Haška, respektive postav Josefa K. a Josefa Švejka. Zabývá se „naší nynější krizí“: tj. hovoří o krizi politického systému (o masovosti, politické manipulaci…), nedostatku politických osobností, krizi tříd a společnosti, národa či moci. Dále se věnuje tématu Střední Evropy, respektive „české otázce“; hovoří zde mimo jiné o německé a ruské interpretaci Střední Evropy. Zabývá se podobami moderní české politiky a českou politiku charakterizuje jako důvěřivou a propadající iluzím, navzdory vnějšímu pláštíku realismu; komentuje i české postoje ke Slovákům (včetně Palackého a Masaryka). Zabývá se rovněž vztahem jednotlivce a dějin. Tématem je mu i pojetí demokratismu u K. Havlíčka. Kniha získala cenu Nadace Český literární fond za nejlepší esej roku 1994. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU