Druhá básnická sbírka současného jihočeského básníka obsahuje poezii, v níž jsou základem lyrické, intimní a přírodní reflexe. Stejně jako v předcházející prvotině "Hledač vltavínů" i zde využívá Třeštík nejrůznější tématiky. Opět se hlásí ke svým uměleckým i lidským vzorům (Jan Skácel, Sidonie Nádherná, Michail Bulgakov apod.). Zvláště zřetelně však autor tentokrát pracuje s přírodními motivy. Symbolika starých zahrad, v nichž vidí na jedné straně moudrost předků, na druhé však i jejich současný stav blížící se zchátralosti a devastaci, se odráží i v ostatních motivech. Je proto možné říci, že jakousi trvalou linkou Třeštíkových veršů se stává konstatování pocitu smutku a melancholie, který se dostává do popředí jeho zájmu při pozorování a zkoumání současného světa. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU