Verše Ivana Blatného, obsažené v tomto souboru, většinou vznikaly v psychiatrické léčebně, kam byl autor během svého exilového života trvale umístěn na počátku padesátých let. Téměř o čtvrt století později zjistila zdravotní sestra Frances Meachamová, že na jejím oddělení leží pacient s básnickou invencí a poté, co se ujistila, že jsou verše psány v českém jazyce, zaslala je do torontského nakladatelství Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. Teprve tehdy došlo k poznání, že v oné osobě anonymního chovance ústavu pro duševně choré se skrývá jeden z nejtalentovanějších českých básníků dvacátého století Ivan Blatný. Definitivní výbor z Blatného velkého množství rukopisných textů, vycházející zde již v pátém vydání, pak provedl a uspořádal básník Antonín Brousek, který považuje tento cyklus za jeden z nejlepších v moderní české lyrice. Blatný se totiž ve svých básních nejen znovu hlásí k ozvěnám svých melancholických procházek, ale pokouší se svést pomocí vzpomínek i souboj o uchopení a získání převahy na svou psychicky těžce zkoušenou osobností. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze