Společnou charakteristikou všech příběhů koncipovaných jako samostatné povídky je snaha vypravěče vyrovnat se s bolestí způsobenou osudem. Ačkoli jsou příběhy zdánlivě zcela autonomní, spojuje je jemná nit, či spíše pouze body, které se čtenáři nenabízejí nikterak okatě či polopatisticky. Plnokrevně a prožitě, s detailní znalostí prostředí i dikce charakterizující jednotlivé hrdiny, odkrývá autorka zákoutí duše, která způsobila nebo dosud působí hrdinům v životě bolest. Od zranění fyzických přes osudová k citovým, či křivdám z dětsví. Způsoby, jimiž se hrdinové se svými zraněními vyrovnávají, jsou různé stejně jako jejich osudy, katarzi úplného nalezení cesty však v příbězích nenajdeme, protože ani život nemá příběhy ukončené. Stejně tak i my spojitost jednotlivých příběhů vyhmatáváme jen jako jakési háčky, udičky osudu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze