V dějinách spirituality existují mezi jiným dva proudy: jednak spiritualita shora, jednak zdola. Spiritualita zdola je toho názoru, že Bůh k nám nemluví jen v Bibli a prostřednictvím církve, nýbrž i prostřednictvím nás samých, prostřednictvím našich myšlenek, citů, našeho těla, našich snů a dokonce i prostřednictvím našich ran a našich domnělých slabostí. Spiritualita zdola byla praktikována především v mnišství. Dávní mniši vytyčili okruh vlastních náruživostí a začali se sebepoznáním, aby byli schopni poznat pravého Boha a setkat se s ním. Evagrius Ponticus formuluje tuto spiritualitu zdola klasickou větou: „Chceš poznat Boha? Poznej nejdříve sám sebe“. Výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí. Spiritualita zdola nevidí cestu k Bohu jako jednosměrnou ulici, na níž se stále více k němu blížíme. Cesta k Bohu vede spíše oklikami a bludnými stezkami, různými „krachy“ a zklamáními nad sebou. Vůči Bohu mne neotvírá ani tak má vlastní ctnost jako spíše moje slabost, moje nemohoucnost, ba dokonce i můj hřích. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU