Ve snaze provokovat se orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována - na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně, temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze