Studie představuje specificky český jev výtvarného umění 20. a 30. let, úzce spjatý s proletářskou poezií - sociální malířství a sochařství. Analyzuje dobové pozadí, námětový okruh, vnitřní rozpory i nové pojetí práce,seznamuje sprůkopníky tohoto hnutí, s jejich hledáním výrazu a slohu a ukazuje význam sociálně zaměřeněho výtvarnictví i pro současné umění. Zdroj anotace: NKP