Autor navazuje na svou práci Praxe a poznání z r. 1963 a prohlubuje její závěry. Volí metodu sociálně psychologickou. Obecně psychologické a specificky sociologické aspekty aplikoval jen potud, pokud to vyžadoval rozbor jevu.Komplexní pohled, shrnující výsledky řady přírodních, technických a společenských věd, které studují komunikaci, nemohl podat. Sledoval však některé souvislosti mezi sociálně psychologickým a filosofickým přístupem. Osvětlujeinterakci jako podmínku komunikace, probírá komunikaci jako živý proces a její průběh uvnitř sociálních struktur. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR